Systémy zabezpečení pitné vody

Obvykle většina systémů pro zásobování pitnou vodou produkuje předpisům odpovídající a bezpečnou pitnou vodu i bez plánu pro zajištění bezpečné vody.  Formalizované přijetí plánu a s ním spojené zavázání se k tomuto přístupu může mít řadu výhod. Hlavní výhody, které výrobcům vody přináší vypracování a realizace plánu pro zajištění bezpečnosti vody, spočívají v systematickém a detailním hodnocení nebezpečí a poznání jejich priorit a v provozním monitoringu nastavených “bariér” nebo regulačních opatření. Kromě toho tento přístup vytváří organizovaný a strukturovaný systém, který minimalizuje možné selhání z opomenutí nebo chyby managementu. Tento proces zvyšuje jistotu zásobování bezpečnou vodou a vytváří havarijní plány, které pomáhají reagovat na systémová selhání nebo nepředvídatelné nebezpečné události.

RNDr. Miroslav Vykydal
MOTT MACDONALD Praha, spol. s r.o.
Praha

I když je kontrola kvality vody  relativně častá, nikdy není nepřetržitá a podléhá jí jen zcela nepatrný zlomek procenta z celkového objemu distribuované vody (objem vyšetřených vzorků vody versus objem vyrobené vody). Proto pouze samotné rozbory vody nemohou poskytovat 100% jistotu, že voda je (stále) v pořádku. Současný systém kontroly (2), jak je vyžadován hygienickými předpisy, má následující vzorec: odběr vzorku u spotřebitele  transport vzorku  analýza vzorku  zpracování protokolu  předání výsledků  hodnocení výsledků.

Ve chvíli, kdy  dostaneme do ruky “špatný” výsledek, nemůžeme už spotřebitele nijak ochránit, protože spotřebitel už tuto “špatnou” vodu dávno (možná) vypil. Dalším významným argumentem, proč  nelze spoléhat jen na rozbor vody dle platných předpisů, je přirozená omezenost či nedokonalost existujících ukazatelů kvality vody. Soubor chemických ukazatelů nemůže postihnout všechny chemické látky, které se do vody mohou dostat z okolního prostředí, a stejně tak používaný soubor ukazatelů bakteriální nezávadnosti, založený na systému indikátorů fekálního znečištění, nemusí být schopen odhalit všechna rizika.

Tyto a další skutečnosti vedly Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) ke změně pohledu na zabezpečení nezávadnosti pitné vody. Nezdá se již logické klást hlavní důraz na kontrolu konečného produktu – pitné vody na konci distribuční sítě. Logičtější je přesunout těžiště pozornosti z kontroly “výrobku” (pitné vody) na kontrolu celého procesu výroby.

Ve všech vodárensky vyspělých zemích, kam Česká republika nepochybně patří, se určité prvky přístupu dle principů Water Safety Plans používají již dávno. Ale většinou jde o přístup, který není systematický a komplexní a je založen na dobrovolné aktivitě provozovatelů vodovodů. Proto se ukazuje jako nutnost zavést aplikaci rizikové analýzy i ve vodním hospodářství a některé země to již učinily jako zákonem podloženou povinnost (např. Austrálie, Nový Zéland a Švýcarsko, částečně Německo, Francie a Anglie). Ve své podstatě nejde o nic nového. Podobný systém nazývaný HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points – Riziková analýza a kritické kontrolní body při výrobě) je dobře znám výrobcům potravin, protože je již řadu let úspěšně (a povinně!) používán při výrobě potravin ve všech rozvinutých zemích včetně České republiky (2).

Každý technologický proces je doprovázen určitými riziky, tvoří jeho neoddělitelnou součást. S tím souvisí možné hrozby ztrát (přímo finančních – pokuta, vyšší náklady, zdánlivě nefinančních – ztráta dobré pověsti, vliv na postavení na trhu, zvýšený externí dohled). Rizika lze popsat pomocí určitých veličin – příčina, událost, četnost, finanční hodnota, následky, návrh na řešení, monitoring. Tyto veličiny nám definují situaci, kdy se nejisté riziko jako potencionální hrozba změní ve skutečnou existenci. Většinu rizik dokážeme popsat, aniž bychom nutně museli v realitě vyvolat skutečný vznik událostí. Není až tak důležité, jak přesný popis získáme, často má velký význam i samotná identifikace existence konkrétního rizika, přičemž se jeho popis může vyvíjet od nepřesných odhadů k podrobnějším a věrnějším hypotézám.

Všechna identifikovaná rizika můžeme pravidelně aktualizovat v určitém katalogu rizik, významnost rizik můžeme stanovit např. pomocí kombinace pravděpodobnosti vzniku a výše hodnoty (nebo následků). Potom můžeme podle stupně významnosti zvolit různé strategie k eliminaci výskytu rizikových událostí nebo řešení dopadů již nastalé rizikové události.

Obvykle teorie řízení rizik uvádí čtyři možné způsoby (pravidlo čtyř možných T):

1. akceptace rizika (Take) – rizika jsou rozpoznána a identifikována, nejsou však podniknuty aktivní kroky k předejití těmto rizikům. Jedná se o rizika s nízkou pravděpodobností výskytu a relativně nízkým možným dopadem.
2. aktivní řízení rizika (Treat) – sleduje jednotlivá rizika, určí odpovědnost za jejich sledování, jmenuje autority pro řízení rizik, podnikne aktivní kroky k předejití rizika
3. převod rizika na jinou stranu (Transfer) – přenese odpovědnost za riziko na subjekt, který je lépe disponován k jeho ošetření a řízení
4. eliminace, riziko se úplně vyloučí (Terminace) – přizpůsobí podnikání tak, aby nemohlo dojít k danému riziku

Velký význam má monitoring rizik, což je proces zahrnující tyto činnosti:

1. průběžná identifikace nových rizik včetně dopadů a frekvence výskytu,
2. průběžné přehodnocování a vyhodnocování rizik na základě minulosti,
3. dohled nad implementací nástrojů na řízení rizik v praxi,
4. kontrola dodržování stanovených postupů nakládání s riziky,
5. pravidelný reporting o vývoji rizik pro vedení společnosti.

Již v roce 2004 WHO v dokumentu Doporučení pro kvalitu pitné vody (WHO, 2004) nastiňuje preventivní rámec managementu zajišťování bezpečné pitné vody, který zahrnuje pět základních prvků . Tři z nich zároveň tvoří (4) plán pro zajištění bezpečnosti vody.

Základní prvky:

• Hygienické cíle – cíle založené na hodnocení zdravotních rizik.
• Hodnocení systému mající za cíl určit, zda systém zásobování pitnou vodou jako celek (od zdroje přes úpravu až k odběrateli) může dodávat vodu o kvalitě, jež vyhovuje hygienickým cílům.
• Provozní monitoring kontrolních a regulačních opatření v systému zásobování, která mají zvláštní význam pro zajištění bezpečnosti pitné vody.
• Plány managementu (plány dokumentující hodnocení a monitorování systému a popisující kroky, které se provádějí za normálního provozu nebo při havarijní situaci – včetně modernizace a zdokonalování systému), dokumentace a komunikace.
• Systém nezávislého auditního dozoru, který ověřuje, zda výše popsaný systém pracuje správně.

Plán pro zajištění bezpečnosti vody tedy zahrnuje hodnocení systému, návrh kontroly a opatření, provozní monitorování a plány managementu (včetně dokumentace všech činností a komunikace).

K úspěšné realizaci plánu pro zajištění bezpečnosti vody je nezbytné, aby management společnosti přijal tento plán jako závazek. Existuje řada prvků, které souvisejí s přijetím a zavedením plánu pro zajištění bezpečnosti vody a jež mohou být pro management atraktivní, například (4):

• plán pro zajištění bezpečnosti vody představuje přístup, který demonstruje veřejnosti,  hygienickým orgánům a jiným autoritám, že dodavatel vody používá k zajištění bezpečnosti vody tu nejlepší praxi;
• výhodou plánu jsou dodávky vody o konzistentnější kvalitě a bezpečnosti díky  systémům zabezpečení jakosti;
• se zavedením plánu odpadá systémový nedostatek spojený s tím, že se výrobce  spoléhá jen na testování konečného produktu a tento způsob je pro něho hlavním  prostředkem kontroly kvality a bezpečnosti vody;
• výsledkem přijetí přístupu založeného na plánu pro zajištění bezpečnosti vody  mohou být potenciální  úspory výrobce vody;
• plán vytváří potenciál pro významná zlepšení v údržbě infrastruktury;
• plán vytváří potenciál pro marketing nebo služby novým i existujícím zákazníkům v podobě nabídky lepšího produktu.

Co tento systém konkrétně znamená pro výrobce vody?

Každý výrobce či distributor vody by měl především dobře znát svůj systém (výroby, distribuce…), dále by si měl udělat nebo nechat udělat rizikovou analýzu svého “článku” či celého “řetězce” zásobování vodou (ochranné pásmo – zdroj – úprava – distribuce) a dobře znát či si uvědomovat všechna nebezpečí, která tomuto systému hrozí, nebo “slabá místa” v systému, která jsou riziková (např. některé stupně úpravy vody). Na základě této analýzy vypracovat plán pro zajištění bezpečnosti vody, ve kterém budou identifikována všechna riziková místa, způsoby jejich sledování, zajištění a kontroly, potřebná preventivní, průběžná i nápravná opatření; dokumentace apod.

Světová zdravotnická organizace (WHO) zahrnula tento nový přístup, který nazývá Water Safety Plans (“plány pro zajištění bezpečnosti vody”) do svých nových Doporučení pro kvalitu pitné vody (2004). A vzhledem k tomu, že se s ním ztotožnila i Evropská komise, která nyní ve spolupráci s WHO hledá způsob, jak systém plánů nejlépe zakomponovat do připravované novely evropské směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu, je již jisté, že se mu nevyhnou ani tuzemští výrobci pitné vody (2). Dnes sice ještě nevíme, zda ta povinnost nastane za tři, pět nebo osm let, ale víme, že nastane.

Jak již bylo dříve nastíněno, plán pro zajištění bezpečnosti vody sestává  ze tří prvků:

• vyhodnocení systému;
• provozní monitoring;
• plány managementu, dokumentace a komunikace.

Při vytváření plánu pro zajištění bezpečnosti vody je možné zmíněné prvky rozložit do řady kroků. Je ovšem důležité poznamenat, že vytváření plánu není jednorázovým, ale postupným a opakovaným procesem.

Celý postup lze schematicky popsat takto :

PŘÍPRAVA K SESTAVENÍ PLÁNŮ PRO ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI VODY

• Přijetí myšlenky plánu po zajištění bezpečnosti vody
• Vytváření plánu pro zajištění bezpečnosti vody
• Sestavení týmu zodpovědného za plán pro zajištění bezpečnosti vody
• Zamýšlené využití vody

POPIS SYSTÉMU ZÁSOBOVÁNÍ VODOU

• Popis systému zásobování vodou
• Sestavení vývojového diagramu
• Schválení vývojového diagramu

ANALÝZA NEBEZPEČÍ A OHROŽENÍ

• Identifikace nebezpečí
• Nebezpečné události
• Stanovení priorit nebezpečí

REGULAČNÍ OPATŘENÍ A PRIORITY

• Určení regulačních opatření

LIMITY A MONITORING

• Parametry pro monitoring
• Provozní limity
• Monitoring

POSTUPY ŘÍZENÍ (MANAGEMENT)

• Nápravná opatření a reakce na mimořádné události
• Management při nouzových situacích

DOKUMENTACE A UCHOVÁVÁNÍ ZÁZNAMŮ

• Dokumentování plánu pro zajištění bezpečnosti vody
• Uchovávání záznamů a dokumentace

VALIDACE A VERIFIKACE

• Validace
• Verifikace

HODOCENÍ SYSTÉMU, MODERNIZACE A BUDOVÁNÍ NOVÝCH  VODÁRENSKÝCH SYSTÉMŮ

• Hodnocení stávajícího systému v konfrontaci s hygienickými cíli
• Využití údajů z hodnocení rizik k rozhodování o investicích
• Příprava plánu pro zajištění bezpečnosti vody pro nové vodárenské systémy

PLÁNY PRO ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI VODY U MALÝCH SYSTÉMŮ

• Určování priorit nebezpečí
• Přístupy vhodné pro malé vodárenské systémy
• Sestavování obecně použitelných technologických plánů pro zajištění bezpečnosti vody
• Návody k sestavování plánů pro zajištění bezpečnosti vody na lokální úrovni

PROVĚŘOVÁNÍ, SCHVALOVÁNÍ A AUDIT PLÁNU PRO ZAJIŠTĚNÍ  BEZPEČNOSTI VODY ZE STRANY NEZÁVISLÉHO ORGÁNU

• Realizace, lidské zdroje a dokumentace
• Prověřování způsobu hodnocení systému
• Nebezpečné události
• Posouzení regulačních opatření
• Monitoring a stanovené limity
• Nápravná opatření
• Dokumentace a podávání zpráv
• Validace a výzkum
• Plán verifikace
• Audit

Celá publikace je doplněna  případovými studiemi  z prostředí dvou provozních společností (velmi odlišných)  – Melbourne Water (Austrálie) a National Water and Sewerage Corporation (Kampala v Ugandě). Systém v Kampale odebírá svou vodu z ústí zátoky Inner Murchison Bay na Viktoriině jezeře, druhém největším vnitrozemském jezeře na světě. Kampala je hlavním městem státu Uganda, který se nachází ve východní Africe. Zásobování vodovodní vodou provádí společnost National Water and Sewerage Corporation (NWSC), přičemž distribuci přenechává na základě smluvního vztahu společnosti Ondeo Services Uganda Limited (OSUL). Zásobování vodou města Kampala bylo první v Africe, pro něž byl vypracován plán pro zajištění bezpečnosti vody, a to za technické pomoci britského Centra pro vodu, inženýrství a rozvoj (Water, Engineering and Development Centre, WEDC) a za finanční podpory britského Ministerstva pro mezinárodní rozvoj (Department for International Development, DFID) v rámci jejich Programu pro vzdělávání a rozvoj.

Rozvojové cíle tisíciletí (The Millennium Development Goals) formulované Valným shromážděním Organizace spojených národů (2000), zahrnují závazek snížit do roku 2015 o polovinu podíl světové populace, jež nemá přístup k bezpečné pitné vodě nebo si ji nemůže dovolit.

Aby bylo možné posoudit, zda tohoto cíle bylo dosaženo, je velice důležité vymezit, co znamená “bezpečný”. Používání plánů bezpečnosti vody by mělo značně zvýšit důvěru politiků a subjektů zainteresovaných na tomto odvětví, že tohoto cíle bylo skutečně dosaženo a že přispívá ke zlepšení veřejného zdraví a snížení chudoby. Kromě toho, právo na vodu (OSN 2003) klade jasnou zodpovědnost na vlády, aby zajistily přístup k bezpečným a dostatečným dodávkám vody.

Ačkoliv lepší ochrana zdraví je sama o sobě důvodem k přijetí strategií ke zlepšení kvality pitné vody, klíčovým faktorem je také mezinárodní politika. Producenti pitné vody mají za povinnost věnovat pozornost osobám, které vodu nebo službu, kterou oni poskytují, využívají a měli by si proto být vědomi regulační a politické soustavy, v jejímž rámci musí působit, předpisů, politiky, směrnic a nejlepší řídicí praxe.

Dokument WHO předkládá metodiku managementu rizik ve vztahu k zásobování vodou pro veřejné zdraví. Management podnikání či provozování zásobování vodou by ovšem měl být také prováděn s vědomím rizik, která by vyplývala z nedodržování stanoveného zákonného rámce a jiných předpisů. Dodavatelé vody by se tedy měli patřičně zhostit své úlohy a v rámci možností identifikovat předvídatelné škody, předcházet jim a přijímat racionální opatření k ochraně spotřebitele.

I když podstatná část obyvatelstva České republiky ještě nedosahuje hranice sociální únosnosti ceny vody, velmi často slyšíme  – ještě více čteme v novinách -, že voda je u nás drahá. Ve skutečně je voda více než drahá, ona je totiž cenná. Tak cenná, že bez ní nedokážeme existovat. 

A přitom to není vůbec tak obyčejná věc. Má i svoji zvláštní chemickou hodnotu (3) .

Voda se chová v rozporu s jinak fungujícími teoriemi, vyplývajícími ze zákonitostí periodické tabulky prvků. Voda není jedovatá. Že to ví přece každý? Z chemického hlediska to není v žádném případě samozřejmostí. Všechny sloučeniny prvků šesté skupiny periodické tabulky prvků s vodíkem (H₂S, H₂Se, H₂Te) jsou silně jedovaté – s jedinou výjimkou, a tou je voda.

Hodnota vody je zjevně vyšší tam, kde klesá její dostupnost pod únosnou mez. Potom je jiný pohled na její cenu, pokud jde o zajištění základní lidské existence nebo snižování nákladů na řešení zdravotnických epidemií regionálního charakteru.

Úroveň poskytovaných služeb	Měřítko dostupnosti	Uspokojené potřeby	Úroveň obav o zdraví
Bez přístupu k vodě (odběr často méně než 5 l vody na spotřebitele denně)	Voda se nachází ve vzdálenosti více než 1000 m nebo je k jejímu získání zapotřebí celková doba 30 minut	Spotřeba – nemůže být zaručena. Hygiena (osobní) – není možná (pokud není prováděna přímo u zdroje)	Velmi vysoká
Základní přístup (průměrný odběr pravděpodobně nepřekročí 20l na spotřebitele a den)	Vzdálenost 100 až 1000 m nebo celková  doba dostupnosti 5 až 30 minut	Spotřeba – měla by být zaručena. Hygiena – mytí rukou a základní hygiena potravin možná; praní prádla/koupání obtížné zajistit, pokud není prováděno u zdroje	Vysoká
Průměrný přístup (průměrný odběr 50 l na spotřebitele a den)	Voda dodávaná z jednoho kohoutku na pozemku nebo umístěného do 100 m či 5 minut celkové dostupnosti	Spotřeba – zajištěna. Hygiena – veškerá základní osobní hygiena a hygiena potravin zajištěna; praní prádla a koupání by mělo být také zajištěno	Nízká
Optimální přístup (průměrný odběr 100l na spotřebitele a den a více)	Voda dodávaná nepřetržitě z více kohoutků	Spotřeba – všechny potřeby jsou uspokojeny. Hygiena – všechny potřeby by měly být uspokojeny	Velmi nízká

Takto definovaný souhrn požadavků (1) na úroveň zásobování vodou za účelem podpory zdraví určuje hodnotu vody pro podstatnou část obyvatel  naší planety.  Reálná situace a její vývoj (5) ve světě je následující :

Rok	Bez přístupu k vodě   Žádný přístup (mil. obyvatel)	Základní až optimální přístup Přístup ke zdokonaleným zdrojům do vzdálenosti 1 kilometru (mil. obyvatel)	Pouze optimální přístup Přístup vodovodními rozvody do domácnosti (mil obyvatel. )
1990	1 203	4 060	2 549
	23 %	77 %	48 %
2000	1 074	5 150	3 232
	17 %	83 %	52 %

Voda je považována za „ekonomické“ a „sociální“ dobro a z toho důvodu by mělo být řízení vodohospodářských zařízení průhledné a důvěryhodné. Chceme-li mít skutečně jistotu a důvěru v kvalitu vody, musíme mít pod kontrolou celý výrobní proces a to počínaje od zdroje surové vody, přes úpravu a distribuci vody, až po ten symbolický (ale reálný) kohoutek.

LITERATURA:

(1) Howard, G. a Bartram, J.  Domestic water quantity, service level and health. WHO, 2003

(2) KOŽÍŠEK, Fr.  Revoluční změny v zabezpečení kvality pitné vody. Vodárenské kapky (firemní časopis) VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST a.s., 2006

(3) KOŽÍŠEK, Fr.  Úvod ke knize.  In Tři úvahy o podstatě vody. Fabula, 2005

(4) Water Safety Plans. Managing drinking-water quality from catchment to consumer (WHO/SDE/WSH/05.06): WHO,  2005

(5) WHO and UNICEF.  Global Water Supply and Sanitation Assessment 2000 Report.

Příspěvek z konference Provoz vodovodů a kanalizací
VAKIFO 2006